Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Mnišková úzkokolejka u Řevničova |
Úzkorozchodná železnice od nádraží v Řevničově do nákladiště Černý les byla vystavěna v roce 1919 pro odvoz dřeva z těžby po kalamitě způsobené škůdcem bekyní mniškou. Dráha byla v provozu do roku 1927.
HistorieV létech 1917–1927 došlo v Čechách a na Moravě k sérii kalamit smrkových monokulturních porostů, způsobených dřevokazným broukem bekyní mniškou. Důsledkem byla mj. na několika místech výstavba jednoúčelových lesních drážek pro odvoz kalamitního řeziva. Jedna z nich byla vybudována před koncem 1. světové války také na panství/pozemcích knížat Fürstenberků na Křivoklátsku. Drážka tedy vznikla ještě před prodejem rozsáhlých lesů československému státu na počátku 20. let 20. století. Mniškový žír započal na Křivoklátsku ještě v průběhu války, konkrétně v roce 1917 v Černém lese u Nového Domu. Kalamita se šířila a ještě než dosáhla v roce 1921 vrcholu, rozhodl se (mezitím šlechtického titulu zbavený) Fürstenberk pro vybudování téměř 30 km dlouhého systému úzkokolejných drážek typu Dolberg. Ty byly navrženy tak, aby bylo možné k nim snadno dopravovat dřevo ze zasažených smrkových revírů (Alžběta, Korunní princ Rudolf, Maxova obora, Haná a Leontýnsko) a dále jej po kolejích transportovat na nádraží v Řevničově. Drážka také vedla kolem mělkého hlubinného uhelného dolu Motolka, který poskytoval uhlí pro vytápění dvou čtyřnápravových parních lokomotiv. Dráha byla postupně prodlužována a její součástí se stalo také několik kratších odboček (úplné zmapování je problematické, protože odbočky se zřejmě účelově měnily). Provoz na dráze zajišťovala akciová společnost LESNA, v níž drželi Fürstenbergové majoritní podíl. V provozu byla do roku 1927, kdy započalo její rozebírání. V terénu však po úzkokolejce zůstala řada prvků železničního spodku (náspy, zářezy, mostky), zachovaná je rovněž studna sloužící u nákladiště Tři stoly pro doplňování vody do parních lokomotiv. V roce 2020 vedla po části trasy drážky naučná „Stezka poznání“.
PopisDrážka měla pro lesní železnice tehdy obvyklý rozchod 700 mm a ocelové kolejnice přibíjené na dřevěných pražcích pokládaných na upravené zemní těleso. Páteřní větev dráhy a odbočka k dolu Motolka byly stálé po celou dobu provozu dráhy, který zajišťovala dvojice čtyřnápravových lokomotiv (ex. StEG č. 3642/1909 a Sigl WNM č. 4985/1909). Drážka vycházela z pily, která bezprostředně přiléhá k železniční stanici v Řevničově, západním směrem. V úseku před křížením s normálněrozchodnou dráhou je dodnes dobře patrný nízký násep trati, využitý v současnosti pro vedení lesní cesty. Křížení se železnicí z Prahy do Chomutova bylo řešeno pomocí mohutného kamenného mostu, který se dodnes klene nad zářezem a podle některých pramenů býval zřejmě pro svoji barvu nazýván Červený kanál. Za mostem se drážka ubírala k jihu a křížení se silnicí č. 237 kopírujíc vrstevnice nepravidelně zvlněného terénu - současná přímá lesní cesta a cyklostezka tedy nevedou stejnou trasou a v lesích na obou stranách cesty lze najít velmi dobře patrné pozůstatky po náspu dráhy, i téměř po sto letech s dobře zřetelnými prohlubněmi na místěch vytrhaných pražců. Také jižně od silnice č. 237 je těleso dráhy poměrně dobře vysledovatelné, k nejmalebnějším zákoutím patří mechem zarostlé místo odbočení koleje k dolu Motolka, kam zajížděly lokomotivy pro uhlí sloužící k jejich pohonu. Samotný důl je zařícený a z povrchu dobře přístupný. Následuje úsek k centrálnímu nákladišti Tři stoly, které se nacházelo zhruba uprostřed délky lesní železnice. Od Tří stolů se železnice stáčela opět přímo k jihu a v trase dnešního průseku rovnoběžně se silnicí dospěla až k pláním nad oborou Bažantnicí. V tomto úseku se nezachovaly žádné terénní pozůstatky po trati, pročež ji někteří autoři mylně zakreslují rovnoběžně se silnicí směrem ke statku Doupno. Ve skutečnosti úzkorozchodka odbočila po vrstevnici k jihovýchodu. Nad samotnou oborou se pravděpodobně nacházelo malé nákladiště, drážka pak prošla jejím jihozápadním okrajem a v trati U kříže vstoupila opět do lesa. V tomto prostoru je drážka opět vystopovatelná, nicméně její pozůstatky se záhy ztrácejí pod zpevněnou cestou ve Svatojánském průseku. Je proto obtížené vysledovat zakončení obou v mapách se vyskytujících větví drážky, tj. odbočky ostře k jihu do Černého lesa a hlavní větve pokračujcící k východu až za silnici č. 236 nad údolí řeky Klíčavy. V roce 2020, tedy 93 let po zrušení dráhy, byla ve většině své délky úzkokolejka vysledovatelná v terénu a mimo úsek v oboře Bažantnice také volně průchozí.
Warning: getimagesize(): Filename cannot be empty in /data/web/virtuals/99116/virtual/www/domains/jza.smerem.cz/fotogal.php on line 41 Warning: Division by zero in /data/web/virtuals/99116/virtual/www/domains/jza.smerem.cz/fotogal.php on line 42
Zdroje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 10. 3. 2023 byl naposledy upraven dne 24. 3. 2023 a zobrazen celkem 12555×, naposledy dne 2. 5. 2024 v 7:16.
|